Slovníček pojmů

Černozem je nejúrodnější půdní typ ležící na sprašových pokryvech nížin, má nasycený sorpční komplex. Na Zemi se nacházejí dvě velké černozemní oblasti: jednak kanadské prérie, jednak pás mezi jižní Ukrajinou, jižním Ruskem a Sibiří. U nás se vyskytuje pouze v Polabí a na Jížní Moravě. Roční úhrn srážek v černozemních oblastech činí 450-650 mm, průměrná roční teplota je nad 8 °C. Nadmořská výška výskytu černozemí zpravidla nepřesahuje 300 m.

Hlína je z geologického hlediska soudržná zemina (nezpevněná hornina), která se skládá z částic různé velikosti, vždy však menších než 2 milimetry. Hlína obsahuje všechny tři složky rozlišované při popisu sedimentárních hornin:

• písek – nezpevněný sediment o velikosti zrna mezi 0,05 – 2 mm
• prach – nezpevněný sediment o velikosti zrn mezi 0,001 – 0,05 mm
• jíl – nezpevněný sediment o velikosti zrn pod 0,001 mm

Podle převahy některé z těchto složek rozlišujeme hlíny dle trojúhelníkového klasifikátoru.

Hnědozem je druh půdy, typický svojí hnědou barvou, od níž je odvozen i její název. Vzniká půdotvorným procesem v podobě ilmerizace. Tyto půdy mají jen málo diferenciované vzájemné půdní horizonty. Hnědozemě jsou typické pro rovinaté či jen mírně zvlněné oblasti, kde se dříve vyskytovaly spraše či sprašové hlíny vznikajících převážně v dobách ledových v předpolí ledovců. Původní vegetační pokrytí bylo tvořeno listnatým lesem, který později ustoupil zemědělskému využití. V současnosti se jedná o široce využívanou a hodnotnou zemědělskou půdu. Roční úhrn srážek se pohybuje od 500 do 700 mm, průměrná roční teplota od 7 do 9 °C. Hnědozemě jsou nejvíce rozšířeny mezi 200-450 m n. m.

Hnojiva jsou směsi, používané pro zlepšení růstu rostlin. Obvykle jsou aplikována přes půdu nebo hnojením listů. Hnojiva obvykle poskytují v různých poměrech tři hlavní biogenní prvky (dusík N, fosfor P, draslík K), sekundární biogenní prvky (vápník Ca, síra S, hořčík Mg) a někdy také stopové prvky, které jsou užitečné pro hnojení: bór B, chlór Cl, mangan Mn, železo Fe, zinek Zn, měď Cu a molybden Mo.

Rozdělení hnojiv:

• podle původu
  
  • statková (hnůj, kompost, močůvka, hnojůvka)
  • průmyslová
  • jednosložková (močovina)
  • vícesložková (NPK)
• podle skupenství
  
  • tuhá (hnůj, kompost)
  • kapalná (močůvka, kejda)

Hnojůvka je tekutina, která vytéká z hnoje. Jedná se o směs dešťové vody obohacenou o mikroorganismy z hnoje. Tím se také zásadně liší od močůvky, která je většinou bez mikroorganismů. Obsah hnojůvky je mezi 8 a 20 procenty z uloženého množství mrvy. Průměrný obsah živin v hnojůvce je 0,14% N, 0,58% K, 0,01% P. Současné směrnice EEC a zákony ČR nedovolují hnojůvku volně vypouštět do půdy, ale musí být zachycována a dále zpracovávána.

Hnůj je tuhé statkové hnojivo, které vzniká fermentací chlévské mrvy - směsi tuhých a tekutých výkalů hospodářských zvířat (zejména skotu) a podestýlky, kterou může být sláma nebo piliny. Dobře vyzrálý hnůj je tmavá, snadno rýpatelná hmota v povrchových vrstvách hnědočerná, ve spodních nazelenalá, která při styku se vzduchem rychle černá. Slabě páchne amoniakem, zbytky steliva jsou patrné a dají se mechanicky snadno oddělit. Hnůj je díky vysokému obsahu dusíku cenným hnojivem.

Humus je soubor odumřelých organických látek živočišného a rostlinného původu. Tyto látky jsou v různém stupni přeměny. Je to nejúrodnější část půdy.

Jíl je usazená nezpevněná hornina složená z hmoty tvořenou jílovými minerály a dalšími příměsi (jiné minerály, úlomky hornin), s velikostí jednotlivých zrn pod 2 μm (50 %). Hornina má různou barvu závislou na obsahu příměsí. Jíl je tvořen převážně jílovitou hmotou (zrnitostní frakce pod 2 μm), která je zastoupena více jak 50%. Je tvořena z jílových minerálů rozdělených do různých skupin. Jíl mění zásadně své vlastnosti v přítomnosti vody. V suché podobě je sypkou horninou, ve spojení s vodou je ale plastickou hmotou.

Kejda hospodářských zvířat (prasat, skotu, drůbeže) je tekuté statkové hnojivo, částečně zkvašená směs tuhých a tekutých výkalů hospodářských zvířat a zbytků krmiv s podílem technologické vody.

Kompost je organický prostředek pro zlepšení půdy obsahující stabilizované organické látky a rostlinné živiny získaný řízeným biologickým rozkladem směsi sestávající zejména z rostlinných zbytků a mající deklarované kvalitativní znaky. Pokud je teplota a vlhkost optimální, organická hmota se začne rychle rozkládat. Nerozkládá se ovšem sama, rozkládají ji živé organismy, množící se velkou rychlostí. Jsou to aktinomycety, houby, řasy, bakterie, kvasinky, roztoči, chvostoskoci, červi a mnoho dalších drobných živočichů. Souběžně s rozkladem se zároveň vytvářejí nové sloučeniny. Organický odpad se přeměňuje na složité látky trvalého humusu. Organická hmota se mění na kyprou zeminu.

Močůvka je tekuté statkové hnojivo, zkvašená moč hospodářských zvířat, v níž je vysoký obsah draslíku a dusíku.

Ornice je úrodná vrstva půdy vznikající zemědělskou činností na polích. Vzniká obráběním půdy, zapravováním organických a minerálních hnojiv; působením klimatických, biologických a chemických činitelů.

Písek je směs drobných kamínků různého původu. Jeho hustota je závislá na v něm obsažené vlhkosti a pohybuje se přibližně od 1500 kg/m3 do 1700 kg/m3. Podle velikosti zrn se dělí do frakcí.

Rašelina je nahromaděný, částečně rozložený rostlinný materiál. Obsahuje převážně organické látky (celulózu) a organické kyseliny, pH 2-6. Rašelina vzniká v rašeliništích, které se často lidově nazývají močály, bažiny, nebo slatě. Rašelina má materiál buď vláknitý, nebo sypký rašelinný substrát (někdy drcený), nebo jílovitý. Vláknitá rašelina je nejméně rozložená a zahrnuje neporušená vlákna. Drcená rašelina je poněkud rozložená a jílovitá je nejvíce rozložená. Rašelina je také přidávána do půdy ke zvýšení schopnosti půdy uchovávat vlhkost. Do půdy přidává humus a zlepšuje její strukturu (provzdušňuje, dělá ji „lehčí“). Rašelina neobsahuje žádné živiny a je mírně kyselá. Je využívána v zahradnictví, zejména k pěstování zvláštních druhů okrasných rostlin, které vyžadují kyselé, humózní půdy (například, vřes, vřesovec, rhododendron, azalky, apod). Rašelina má dobrou nasákavost a květináče s rostlinami naplněné rašelinou snadno nasají vzlínáním roztok (voda a živiny). Květináče naplněné rašelinou, rozložené v mělké nádrži vyložené folií, nebo na vrstvě plsti nasycené roztokem. Z rašeliny jsou lisováním vyráběny rašelinové květináče, které se po zakořenění stávají součástí půdy. Takové použití usnadní jednu z operací při výsadbě, kořenové baly se nerozpadají a kořeny rostlin nejsou poškozeny. Rašelina z květináčů dodává potřebný humus, použité nádoby jsou 100% recyklovány.

Štěrk je nepevný zrnitý materiál přírodního původu, který vznikl rozrušením, následným opracováním a transportem pevné horniny, s velikostí jednotlivých zrn od 2 mm do 256 mm. Jednotlivá zrna štěrkové velikosti se nazývají oblázky. Nejbližší menší třída zrnitosti je písek, úlomky větší než 256 mm se nazývají balvany. Protože výskyt štěrků na zemském povrchu není tak častý jako výskyt písků, označuje se tímto názvem i komerční drť vyráběná z horniny v kamenolomech s průměrem zrn 2 až 15 mm.

Tráva je pojmenování pro rostliny, které pokrývají povrch jako zelený koberec. Pokud je příliš chladno nebo sucho, travní porost čili trávník se zbarvuje do hněda.

Zemina je termín, který se používá v inženýrsko-geologické klasifikaci hornin. Je založen na strukturní soudržnosti hornin a rozlišuje horniny na několik typů. Dá se obecně říci, že významné zastoupení má v hlíně prvek křemík-hliník-uhlík-vápník a další. Horniny nezpevněné neboli zeminy se dále dělí na:

• soudržné - jíl
• nesoudržné - písek, štěrk
• organické - rašelina
• umělé - skládky, navážky atd.

Zeminy se skládají z pevných částic, vody a vzduchových mezer. Z hlediska stavebnictví se zeminy dělí podle velikosti pevných částic, a to na:

• jemnozrnné (jednotlivé částice nelze spatřit pouhým okem)
  
  • jíly (velikost částic do 0,002mm)
  • hlíny (velikost částic 0,002 až 0,06mm)
• hrubozrnné (velikost částic lze spatřit pouhým okem)
  
  • písek (velikost částic 0,06 až 20mm)
  • štěrk (velikost částic 20 až 60mm)
  • valouny (velikost částic 60 až 256mm)
  • balvany (velikost částic více než 256mm)